autor: Michal Broža, vedoucí kanceláře OSN v České republice

Letošní výroční zpráva OSN o plnění Rozvojových cílů tisíciletí (Millennium development Goals Report 2011) není ani příliš optimistické, ale ani příliš pesimistické čtení. Díky projektu Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) se již miliony lidí vymanily z chudoby, zachráněno bylo mnoho životů a více dětí chodí do školy. „Snížila se mateřská úmrtnost, zlepšily příležitosti žen, přístup k pitné vodě i k lékařské péči,“ píše v úvodu zprávy generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun. Zároveň ale upozorňuje, že v mnoha jiných oblastech bude cesta k úspěchu ještě dlouhá. „Zejména se to týká posílení postavení žen, podpory udržitelného rozvoje a ochrany nejchudších – tedy i nejzranitelnějších před následky krizí. Ať už se jedná o ozbrojené konflikty, přírodní pohromy nebo výkyvy cen potravin a energií,“ upozorňuje šéf OSN.

Počet obyvatel planety dosáhne v říjnu sedmi miliard. Do jakého světa se vlastně narodí dítě, kterému někdy v říjnu dají na zápěstí tu symbolickou sedmičku a devět nul? Především do světa komplexního, kde téměř vše souvisí se vším. Do světa plného paradoxů a rozporů. Přes nebývalý blahobyt značné části světa žije dnes pod hranicí extrémní chudoby téměř pětina lidí. Na světě produkujeme dost potravin pro všechny, ale přesto téměř miliarda lidí hladoví. V době internetu, chytrých telefonů, iPadů a nanotechnologií je více než miliarda negramotných. Umíme léčit nebo zcela odstranit řadu nemocí. Přesto se dál šíří a zabíjejí. Lidstvo dostalo do vínku zdravé životní prostředí bohaté na suroviny. Přesto pokračujeme v jeho ničení a vyčerpávání. Každý člověk si přeje žít v bezpečí a stabilitě. A přesto se část světa zmítá v konfliktech a zbrojení a obchod se zbraněmi narůstá.

Pozitivní čísla …

Zpráva OSN o Rozvojových cílech tisíciletí za rok 2011 konstatuje, že chudoba je v mnoha zemích a regionech na ústupu. V některých nejchudších zemích došlo k výraznému zlepšení v oblasti vzdělání. Dochází ke snižování dětské i mateřské úmrtnosti, méně lidí umírá na malárii, AIDS i tuberkulózu. V neposlední řadě se zlepšil i přístup k pitné vodě. Mluvíme o globálních číslech.

Přes ekonomický propad v letech 2008 – 2009 živený finanční a potravinovou krizí bude pravděpodobně splněn cíl na celkové snížení chudoby. V roce 2015 se podíl chudých dostane pod hranici 15 procent (cíl je stanoven na 23 procent). Nelze ale přehlédnout, že globální trend je poháněn hlavně z východní Asie, ze všeho nejvíc z Číny. V jiných regionech, na prvním místě v subsaharské Africe, tak optimistická čísla nemáme.

Burundi, Rwanda, Samoa, Svatý Tomáš a Principe, Togo a Tanzanie. To jsou země, které již splnily cíl zpřístupnit základní vzdělání všem, nebo se mu reálně blíží. Slibný je také vývoj v Beninu, Bhútánu, Burkině Faso, Etiopii, Guinei, Mali, Mozambiku a Nigeru. Tam se školní docházka zvýšila od roku 1999 o více než 25 procent. Subsaharská Afrika pokročila v této oblasti nejdál ze všech regionů.

Úmrtnost dětí mladších pěti let se snížila z 12,4 milionu (1990) na 8,1 milionu (2009). Každý den tak umírá o 12 tisíc dětí méně. Díky očkovacím programům se v letech 2000 až 2008 podařilo celosvětově snížit úmrtnost dětí na spalničky o 78 procent.

Celková úmrtnost na malárii klesla jen za poslední dekádu o 20 procent. Zásadní roli sehrála distribuce sítí proti komárům. V jedenácti afrických zemích se podařilo úmrtnost na malárii snížit o více než 50 procent.

Zejména díky vývoji v subsaharské Africe dochází k celkovému poklesu nových nákaz HIV. Zlepšené financování od roku 2004 vedlo k třináctinásobnému zvýšení počtu lidí, ke kterým se dostává antiretrovirální léčba. V roce 2009 to bylo již více než 5 milionů lidí v nízko- a středněpříjmových zemích. V letech 2004 – 2009 došlo ke snížení počtu úmrtí na AIDS o téměř 20 procent.

V letech 1995 až 2009 bylo úspěšně léčeno více než 40 milionů případů tuberkulózy. Léčba zachránila život až šesti milionům pacientů. Celkem od roku 1990 klesla úmrtnost na TBC o více než 30 procent.

Výrazně se od roku 1990 zlepšilo zásobování pitnou vodou. Více než miliarda lidí ve městech a více než 700 milionů na venkově za tu dobu získalo nový nebo lepší přístup k vodním zdrojům. Nejvýrazněji se situace zlepšila ve východní Asii. Ale i subsaharská Afrika zaznamenala nárůst, počet lidí se zlepšeným přístupem k pitné vodě se za výše zmíněné období zdvojnásobil.

… ale

Přes všechna pozitivní čísla ale musíme vidět i to, že se stále nedaří zlepšit situaci nejchudších nebo jinak znevýhodněných – ať už na základě pohlaví, věku, příslušnosti k určitému etniku, nebo lidí s postižením. Obrovská propast zůstává mezi městy a venkovem.

Například v oblasti výživy je nejhorší situace u dětí v nejchudších zemích. Podle údajů z roku 2009 je celá čtvrtina dětí v rozvojovém světě podvyživená. Nejhůře je na tom jižní Asie, kde za posledních patnáct let nedošlo k žádnému výraznému pokroku v tomto směru. U dítěte z venkovské oblasti je dvojnásobně vyšší nebezpečí, že bude podvyživené, než když žije ve městě.

U žen přetrvává podstatně nižší šance na získání placené práce. Platí to ve více než polovině regionů světa.

Docházka do školy se celosvětově od roku 1999 zvýšila o pouhých sedm procent (89 procent v roce 2009). Vývoj se navíc v posledních dvou letech ještě zpomalil. Je nepravděpodobné, že bude do roku 2015 splněn cíl zpřístupnit základní vzdělání všem. Mimo školu zůstávají zejména děti z nejchudších rodin, z venkova a dívky. Téměř polovina z dětí, které do školy nechodí, žije v konfliktních oblastech.

Lidí, kteří nemají přístup k hygienickým sanitačním zařízením, jako jsou splachovací záchody nebo kanalizace, je stále více než 2,6 miliardy. To je více než jedna třetina obyvatel planety. Znovu platí, že zlepšení se primárně vyhýbá těm nejchudším. A i v tomto případě je horší situace ve venkovských oblastech.

Náročným a rozsáhlým úkolem zůstává zlepšování životních podmínek rostoucího počtu městské chudiny. Podle odhadů nyní v nejchudších částech měst rozvojového světa (slumech) žije téměř 830 milionů lidí. V roce 1990 to bylo 657 milionů, o deset let později 767 milionů.

2015 a dál?

Na loňském zářijovém summitu OSN se hodnotily výsledky MDGs před vstupem do závěrečné pětileté fáze. Představitelé států potvrdili své minulé závazky a shodli se na potřebě zaměřit se na přístupy, které se ukázaly jako nejúspěšnější. Za největší výzvy označili probíhající krize, rostoucí nerovnost ve světě a válečné konflikty. Jednou z nejdůležitějších podmínek splnění MDGs je posílení postavení žen. Mezinárodní společenství došlo také ke konsensu, že úspěchu nelze dosáhnout bez skutečného globálního partnerství, bez plnění slibů a bez většího důrazu na ochranu životního prostředí.

Rozvojové cíle tisíciletí potvrzují svůj význam a smysluplnost A to i přesto, že některé z nich zůstanou v roce 2015 zřejmě nenaplněny. Vedle konkrétních výsledků se jejich prostřednictvím daří mobilizovat politickou vůli a odezvu dárců. Potírání chudoby a hladu a další cíle se dostaly na samý vrchol globální agendy. Koncept MDGs si získal i širokou veřejnou podporu. Nic na tom nemění ani fakt, že z mnoha stran se již od začátku ozývají kritické hlasy. Není ale na místě, aby se stal jen vysmívaným mamutím projektem, jehož bublina splaskne ještě dřív, než se dostaneme do finálního roku 2015. MDGs potřebují pokračující politickou debatu. Důležité jsou i kritické hlasy, které dokáží projekt usměrňovat. Je nutné analyzovat, hodnotit a vyvozovat dobré praktiky a zároveň poukazovat na ty negativní.

Debata o MDGs začala asi deset let před tím, než byly přijaty. Je proto namístě diskutovat již dnes, co se bude dít po roce 2015. Musíme především definovat nejdůležitější rozvojové problémy současnosti. Svět je dnes jiný než v 90. letech, kdy koncept vznikal. Poslední dekáda minulého století se vyznačovala relativní stabilitou, tu současnou naopak charakterizují krize: ekonomická, finanční, potravinová, klimatická. Podle některých analytiků je největším současným ohrožením rozvojových cílů společenská nerovnost uvnitř států.

Podle nezávislého britského výzkumného centra Overseas Development Institute budou po roce 2015 kritickými otázkami rozvoje především 1. pokračující proces urbanizace, 2. klimatická změna, 3. chronická chudoba a nerovnost, 4. nedostatek pracovních příležitostí a 5. nerovnoměrný ekonomický růst. V České republice například analytické centrum Glopolis dlouhodobě upozorňuje na kritický význam otázky potravinové bezpečnosti a s ní spojené podpory drobného zemědělství a farmaření v rozvojových zemích. Valná většina nejchudšího obyvatelstva je na zemědělství a obchodu se zemědělskými komoditami přímo závislá.

Z již probíhající diskuse o směřování po roce 2015 vyplývají dva hlavní přístupy. První vychází z toho, že stávajících osm cílů je nedostatečných a bude je proto nutné rozšířit o témata, která v roce 2000 nebyla nebo nemohla být brána v potaz. Mimo jiné např. o otázku klimatických změn. Druhý přístup navrhuje současné cíle zachovat, ale jejich záběr rozšířit a prohloubit.

Rozvojové cíle tisíciletí jsou podle všeho konceptem úspěšným, na jehož výsledcích musíme dál stavět. Do agendy MDGs by měl být výslovně zasazen koncept udržitelného rozvoje. Jeho tři pilíře – ekonomický, sociální a environmentální – se musí stát základem všech rozvojových politik. Významnou roli by měl v tomto směru sehrát nejdůležitější summit roku 2012: tzv. Rio+20, tedy dvacetileté zhodnocení strategie přijaté v roce 1992 na Summitu Země v brazilském Riu de Janeiro.

Podobně jako na MDGs je potřeba nahlížet i na Organizaci spojených národů. Ta musí být výrazně posílena, aby stačila plnit množství nových a komplexních úkolů, které jsou na ni neustále kladeny. Rozvojové cíle tisíciletí i další globální projekty potřebují globálního koordinátora. Mimo OSN není žádný jiný v dohledu.

Zdroje:
United Nations
MDGs Report
UN Millennium Campaign
UNFPA, UNHCR, WHO, UNICEF
The Earth Institute
Overseas development Institute
Informační centrum OSN v Praze (UNIC)
Glopolis